Pravidelná státní poštovní linka z Brna přes Litomyšl do Prahy byla zřízena v roce 1752. Poštovní stanice byla v č. 15 u České brány, kde dříve stával zájezdní hostinec "U bílého lva", kde dodnes po několika přestavbách litomyšlská pošta stojí.
První zmínka, která dokládá existenci školy v Dolním Újezdě, je v Trautmanndorfském urbáří k roku 1659. Nejstarší škola stála na místě dnešní mateřské školy (čp. 55) a spadala pod pravomoc vrchnosti. Výuka byla řízena vikariátem, vyučovalo se náboženství a triviu – čtení, psaní a počítání. Školní docházka byla nepovinná, od jara do podzimu chodily...
V Dolním Újezdě je mateřská škola (MŠ) zřízena ve školním roce 1951/52.Jepro ni zvolena budova č.55 bývalého obchodu se smíšeným zbožím Josefa Lengsfelda, kde byla také četnická stanice: O prázdninách byl zatím zřízen útulek asi pro 15 dětí v Sokolovně. Vařilo se u Čejků vč.29. Po prázdninách byla MŠ dočasně umístěna v bývalém hostinci u Jirečků...
Názvy místních částí újezdu na Lubném se vytvářely s postupem osídlení v převážně zalesněné krajině. Kolonizace této oblasti, převážně řízená premonstráty z Litomyšle, postupovala od soutoku řeky Desinky (Desné) s řekou Loučnou u Útržku. Dále pak proti proudu Desinky a Lubenského potoka, který ústí do Desinky v dnešním Horním Újezdu.
Odkoupení lihovaru Zemědělským lihovarnickým družstvem pro Osík a Dolní Újezd předcházela snaha vyvolaná členy družstva z Osíka o umístění nového lihovaru do Osíka.
Díky podnikavosti nájemce panského dvora Thurn Taxisů, Alberta Nováka z Prahy - Vinohrad, který zde nastoupil v únoru 1911, je i v naší obci. Hned začíná s přípravou stavby lihovaru. Bývalé skladové prostory v severní části dvora byly postupně vybaveny potřebným kvasným a destilačním zařízením, včetně velkého kotle a 10 m vysokým komínem. Ve správě...
Po skončení Velké války, jak byla tehdy nazývána 1. světová válka, trvalo nějaký čas, než se na mnoha místech Dolního Újezdu hospodařit jako před válkou. Více jak padesát padlých mužů výrazně v hospodářství chybělo. Děti rychleji vyspívaly, poněvadž musily přibírat ke svým hrám část povinností po padlých. A u mužů, kteří se vrátili, zůstaly nejen...
V průběhu 19. století, zvláště pak po zrušení roboty a nevolnictví, se tvář vesnice začíná výrazně měnit, a to k dobrému. Statky se zvelebují, mizí malé nevzhledné domečky a na jejich místě se postupně objevují hezké chaloupky. Přibývá obyvatel, mění se však také složení řemeslníků. Na dokreslení několik (neúplných, ale zajímavých) údajů:
Ukončení třicetileté války r. 1648 zdaleka neznamenalo konec utrpení lidu v českých zemích. Válka vyhubila téměř polovinu obyvatelstva: z přibližně 1 700 000 obyvatel zůstalo jich kolem 800 000. Zemědělské hospodářství bylo rozvráceno, lidé strádali hladem a nemocemi. Pole a vesnice byly zdevastovány soustavným drancováním nepřátelských i vlastních...